Canazei 2013 - vertikální kilometr

Připadal jsem si, jak kdybych se omylem ocitl na startu světového poháru ve sjezdovém lyžování. Úzká startovní brána, okolo spousta borců s hůlkami a před námi prudký svah - nahoru. Po startu pořádná mela, lehce nabodnutý lýtko, ale jinak dobrý. Honza Zemaník dopadl o poznání hůř. Dostal hůlkou přes koleno tak, že to musel v půli kopce pro bolest vzdát. Intervalový start by byl pro nás téměř jistě lepší, ale zas bychom přišli o parádní finiš jak v závodě mužů, tak v závodě žen. Kus po trávě a pak už jen úzká hliněná pěšina lesem a výš, pořád do kopce (teda jeden seběh tam byl, to je pravda, měl asi patnáct metrů na délku a možná jeden metr dolů). Těch tisíc metrů jsme nastoupali zhruba na dvou a půl kilometrech. Když jsem se zrovna nepokoušel o chabou imitaci běhu, tak jsem lezl po čtyrech nebo chodil. Zhruba od čtvrtiny trati jsem se držel stále na stejném místě, ale špička už byla dávno v trapu. Utekli mi pořádně, přeci jen pět minut na tak krátkém závodě je víc než dost. Tady je hodně co zlepšovat.

Kříž na vrcholku nad cílem vertikálního kilometru. Vlevo vzadu Piz Boe - nejvyšší bod Dolomites SkyRace

Start vertikálního kilometru - na kraji lesa u heliportu zhruba uprostřed obrázku

Cíl vertikálního kilometr - těsně pod vrcholem zubu uprostřed

Tým pro vertikální kilometr. Vpravo Ondra, uprostřed Iva, Honza bohužel kvůli zranění chybí (foto: Vendula Peteříková)