S/Z 2011

Mohli bychom parafrázovat Barthese: "Co víc, mezi S a Z je vztah grafické inverze: je to jedno a totéž písmeno, viděné z druhé strany zrcadla [...]. Lomítko (/), které proti sobě staví S ze jména [Sierre] a Z ze jména [Zinal], tedy vyvolává paniku: je to cenzurní škrt, povrch zrcadla, stěna halucinace, ostří antiteze, abstraktně znázorněná mez, [...]." (Roland Barthes, S/Z. Garamond, Praha 2007, str. 179-180. Přeložil Josef Fulka.) Jen se zde místo prostého lomítka tyčí mezi S a Z vrchol W hotelu Weisshorn, u nějž se závod láme,  vrchol hory (Weisshorn), která ční vysoko nad údolím, do nějž se sbíhá.
Na halucinace sice nedošlo, ale i tak to na mě bylo dost vysoko, navíc se ve výšce nad 2000 m n. m. běžela v podstatě větší část závodu. Začátek byl dobrý, i když poměrně prudký (na prvních 6 km se nastoupalo zhruba 1200 m) a běželo se, popřípadě šlo, celkem svižně (ve Slovinsku jsme oproti tomu první kopec nahoru jen lehce klusali). Výrazněji zpomalovat jsem začal až před Weisshornem, kde už jsme se pohybovali ve výšce kolem 2200 m n. m. a byl jsem rád, že to nějak udejchám. Tam mě taky předběhl Glen Randall, těsně před Weisshornem pak Castanyer a za ním v poměrně rychlém sledu Ancay, Pianet a nakonec i Billy Burns. Dosti dlouho se běželo mírně z kopce po úzké cestě, kde jsem se chytal turistů jak zábradlí, za což se jim omlouvám, ale vyhýbat se často dalo jen velmi těžko. Pod 2000 m n. m. jsme se dostali až na posledních dvou kilometrech, kde to bylo pořádně z kopce rovnou dolů do Zinalu. Každopádně se mám ještě hodně co učit a co natrénovat. Určitě by se totiž dalo běžet o 5-10 minut rychleji. Snad příště...
Ve stručnosti tedy:
První hodina - dobrý,
druhá hodina - jakž takž až nic moc,
třetí hodina - bída,
ale jinak paráda.
Krásný závod, skvělí pořadatelé a hory...

Robert Krupička, s nímž jsem do Zinalu jel, a jemuž tak děkuju za nadmíru vydařený výlet, doběhl na 10. místě.
Dobré postřehy, mimo jiné ohledně chůze do kopce a evropského způsobu závodění, má ve své zprávě ze závodu Nick Clark.

Výsledky na datasport.com.

Robert trénuje...

... já sotva popadám dech. (Foto: Robert Krupička)