pondělí 17. října 2011

Jinovatka





JaromírMichalDavid

Sněžka, 15. října 2011, po poledni.

úterý 4. října 2011

Člověk, hory a živly

Joe Grant ve svých footnotes ukazuje běžce jako součást přírody, na pozadí hor a střetávajících se živlů, a obrací tak naši pozornost k vznešenému a jeho místu v životě člověka. Sama příroda je ve své podstatě děsivá, neustále hrozící zkázou, smrtí a zničením. Vzbuzuje hrůzu, strach ze zániku, z toho, že život již záhy nebude. Toto očekávání konce je však neustále zklamáváno a nahrazováno úlevou z odvrácení nastupující nicoty, okamžikem, v němž se rodí pocit vznešeného. "Vznešené spočívá v tom, že ze samého středu této hrozící nicoty přesto něco nastane, že přesto něco 'přichází' a dá na vědomí, že neskončilo vše. Co takto vyvstává, ona minimální událost, je prosté zde." (J.-F. Lyotard, Putování a jiné eseje, přel. M. Petříček, Herrmann & synové, Praha 2001, str. 117)
Tím, co nastává, je u Granta člověk, běžec, jeho přítomnost uprostřed přírody, a zároveň pohled fotografa zaměřující se na detaily, zachycující stávající okamžik a svým ulpíváním zadržující vpád okolního světa a prázdnoty. Na rozdíl od samotného běžce, jehož pozornost je plně soustředěna na uplývající přítomnost, a jenž si tak nemá kdy uvědomit hrozbu budoucího zániku, může se fotografovi ukázat děsivost přírody v plné síle. Ten však svou pouhou přítomností a zachycením onoho zde popírá hrozící nicotu. V momentě, v němž se střetává viděná prázdnota s životem toho, kdo vidí, se rodí vznešené. V jinak neuchopitelném živlu dokáže Grant v detailu postřehnout pozoruhodné struktury a kompozice - uskupení kamenů a země, pukliny, proměny vody a nebe; mech, stromy, letící ptáky, lišejníky, běžce - život osidlující a opouštějící pustinu. Přítomnost člověka, běžce, pozorovatele tak činí přírodu snesitelnou a vznešenou zároveň.
Zdá se, že právě potěšení z popření nevyhnutelného zániku, vzepření se všeobklopující nicotě, pocit setkání se vznešeným je tím, co žene běžce do hor či na poušť, tím, co odlišuje běh v přírodě od běhu ve městě nebo na stadionu, přičemž nás tento vztah k vznešenému, tato schopnost postavit se vědomí neodvratného konce a vzdorovat nicotě činí svobodnými.