neděle 29. prosince 2013

S partyzány na Dívčích hradech

28. prosince 2013 v ranních hodinách. Více k celé akci na blogu Honzy12.




úterý 10. prosince 2013

North Race - prequel

Na pozvání Marka Blažka po trati závodu North Race plánovaného na příští rok: Doubice - Na Tokáni - Jetřichovice - Pod Suchým vrchem - Studený - Studenec - Křížový buk - Chřibská - Doubice







neděle 10. listopadu 2013

Posázavký expres

Posázavský expres (9. listopadu 2013, výlet-běh)
Trasa: Praha-Braník (pod mostem) - Zbraslav - Zvolská homole - Vrané nad Vltavou - Davle - Pikovice - Kamenný Přívoz - Prosečnice - Zbořený Kostelec - Nespeky - Čerčany. (Pěkná cesta, ale až příliš mnoho asfaltu.)
Zataženo-oblačno, cca 10-11 stupňů Celsia, u Vltavy celkem vítr.
Začátek: 10:05
Konec: 15:50
Cílem však nebylo odběhnout to co nejrychleji, ale udělat si výlet a konečně uskutečnit něco, co jsem už dlouho plánoval.
Použité boty: trailroc 255.


Praha-Braník, pod mostem, místo startu



Zbraslav

Stoupání na Zvolskou homoli

Davle


Soutok Vltavy a Sázavy



Raisova vyhlídka

Viadukt v Žampachu

Prosečnice (cíl na dohled)


Zápisník Field notes se osvědčil skvěle (voděodolná expediční varianta)


Ledce

Čerčanské nádraží, konec výletu


pondělí 4. listopadu 2013

56. Trofeo Vanoni

Bylo to především v hlavě. Takhle špatně jsem seběh dlouho nešel. Dopoledne zapršelo a na mokrý trati jsem se hodně bál, že se vysekám a po zbytek roku si už nezaběhám. Přitom nahoru jsem neběžel špatně, nicméně dolů jsem ztratil tak půl minuty až minutu. To je na dvou a půl kilometrech víc než dost. Škoda, výsledek štafety mohl být o jedno až dvě místa lepší. Především díky Dominikovi Sádlovi jsem však nakonec skončili osmí. Zaběhl parádně.
Trofeo Vanoni je tradiční závod (letos se konal už 56. ročník) tříčlenných štafet pořádaný na konci sezóny v italském Morbegnu. Každý člen štafety běží jeden okruh o délce 7,2 km s převýšením 430 metrů. Nahoru jsou to 4 kilometry s dvěma prudšími úseky, první v podstatě ještě ve městě a druhý po necelých dvou kilometrech do stráně v lese, ale jinak je to nahoru hodně běhavé. Dolů pak čeká běžce o poznání větší sešup, 400 metrů se seběhne na zhruba 2,5 kilometrech a zbytek je už téměř po rovině dole ve městě. Začátek seběhu je víc technický, po pěšině převážně lesem, s kameny částečně schovanými pod spadaným listím, sem tam seskok zídky apod., druhá půlka je pak už povětšinou po širších cestách místy po asfaltu a betonu, nicméně stále prudce dolů. To se pak dole na rovině těžko rozbíhá.
Atmosféra skvělá, závod rychlý a nadmíru zábavný. Jen víc takových štafet.

Začátek stoupání (cca po 500 m po rovině ve městě)


Delší, mírnější úsek po silnici před náběhem do druhého prudkého stoupání (foto: Mirek Duch)

Pavel, Dominik a Mirek v nejprudším stoupání na trati, serpentiny ve svahu, ale není to příliš dlouhé

Pak už se stoupá jen mírně (foto: Mirek Duch)

(foto: Mirek Duch)

Nejvyšší bod na trati, za dětským hřištěm doleva a dolů (foto: Mirek Duch)

Začátek seběhu (foto: Mirek Duch)

(foto: Mirek Duch)

(foto: Mirek Duch)

(foto: Mirek Duch)

(foto: Mirek Duch)

Na mokrých kamenech (vápenec) částečně schovaných pod listím to pěkně klouzalo (foto: Mirek Duch)

(foto: Mirek Duch)

Zbytek seběhu, povětšinou prudká široká cesta a závěrečných 500 m po rovině ve městě snad zdokumentuju příště (foto: Mirek Duch)
Použité boty: roclite 243, ale klidně by to bylo na x-talony (hlavně v blátivých úsecích při seběhu).

pátek 13. září 2013

Obývací pokoje

Asi jediný sen, který se mi stále vrací, má průběh zhruba následující. Ocitám se na startu běžeckého závodu, obvykle městského maratonu nebo půlmaratonu. Město samotné ani ostatní běžci nemívají konkrétní podobu a místo konání i obsazení se sen od snu mění. První polovina závodu je podobná závodům skutečným. Probíháme ulicemi města, podél trati jsou diváci, mnohdy vedu nebo jsem ve vedoucí skupině. Za polovinou se ulice začínají zužovat, namísto diváků potkávám především náhodné chodce a běžné obyvatele, trasa závodu se pro mě stává nejistou. Vbíhám do jednoho z domů. Probíhám chodbami, vybíhám schodiště, vbíhám do bytů a na půdy. Neustále váhám kudy dál. Měl jsem odbočit do kuchyně? Neměl jsem běžet o patro níž? Mám pokračovat po okapové římse, nebo podél kolejí dětského vláčku v obýváku? Obyvatelé domu žijí dál svým běžným životem. Stále pokračuji v závodě, ale ostatní mi už dávno utekli. Jen občas oknem či z balkóna v dálce zahlédnu čelo závodu. Zjevně vědí, kudy mají běžet. Závod nikdy nedokončím.
(Méně častá alternativa: Po polovině závodu okolní prostředí postupně houstne, klade mi čím dál větší odpor, pohyb se pro mne stává těžším a těžším. Jen s vypětím všech sil dokážu zvedat ruce a nohy, pohybovat se vpřed, zatímco ostatní běží stejně lehce jako dřív. Nezadržitelně se mi vzdalují.)

středa 11. září 2013

pondělí 26. srpna 2013

Mezi stromy

Největším lákadlem třetího závodu Salomon Trail Running Cupu na Lipně byla určitě Stezka korunami stromů - a nezklamala. Nahoru po točitém schodišti za notného povzbuzování diváků (to se v Čechách zas tak často nezažije), dolů po dřevěném chodníku ve spirále a navazující smyčce mezi stromy zpět k patě věže. Jen nedokážu říct, jaká je tam vyhlídka a co všechno je na stezce k vidění - nějak jsem nebyl schopen se cestou rozhlížet. Za Stezkou krátké klesání, pak ještě jedno záludné stoupání a závěrečný seběh do Lipna. To už jsem byl docela prošitej, takhle dlouho jsem kvůli pochroumanýmu kolenu neběžel od závodu v Canazei. Koleno ale kupodivu vydrželo, to spíš tréninkový výpadek byl znát.
Možná ještě hezčí byl úsek přes Luč, po pěšině mezi skalami s řadou technických pasáží. Ve stoupání jsem tam začal poodbíhat Romanovi Skalskýmu, se kterým jsem do té doby běžel. Seběh do Loučovic byl hodně zábavný, ale šel jsem ho raději na jistotu a nijak neriskoval. Za Loučovicemi jsem zazmatkoval. Hrozně dlouho jsem neviděl žádný fáborek ani jiné značení, tak jsem se začal ptát turistů, jestli nějaké neviděli, a nakonec jsem to otočil a běžel zpátky. Po chvíli vidím, jako proti mně běží Roman a kousek za ním Josef Poduška a Tomáš Buryška, tak jsem to otočil ještě jednou a přidal se. I Roman si myslel, že jdeme špatně, ale naštěstí tomu tak nebylo. Taky jsem se mohl před závodem pořádně podívat na mapu, abych věděl, že se tam nikde odbočit nedá, protože z jedné strany je řeka a z druhé přírodní rezervace Čertova stěna. Ztratil jsem možná dvě minuty, těžko říct, ale aspoň jsem pobavil výletníky.
Záludný pak byl už jen výběh druhé sjezdovky. Potvory dotěrný a kousavý tam byly, a jak byla sjezdovka docela prudká, ani utéct se jim nedalo.
Krásná trať, snad bude stejná i příští rok.

pondělí 29. července 2013

Canazei 2013 - Dolomites SkyRace

K závodu jsem pár slov napsal pro inovejťácký blog, přidávám tedy už jen několik fotek.

Passo Sella


Piz Boe


Marmolada


U jezera Fedaia (foto: Vendula Peteříková)

(foto: Vendula Peteříková)

Tým pro Canazei  (foto: Vendula Peteříková)