pondělí 20. června 2011

Petrovo Brdo - Podbrdo

Krásný a skvěle zorganizovaný závod. Moc pěkná trať, i když nahoře toho pro mlhu příliš vidět nebylo, tak alespoň cestou parádní listnatý les, sem tam rozkvetlá lilie či jiná horská květena, dlouhé, těžké seběhy (zvláště nahoře dost technické s mokrým vápencem, kořeny a ujíždějícími kamínky pod nohama) a velmi prudké stoupání v druhém kopci, kde jsem si už všímal především občerstvovacích stanic (jen mám pořád špatné svědomí, že jsem kelímky neodhazoval do připravených košů, ale na zem) a z něhož si pamatuji hlavně, že mi trvalo ukrutně dlouho, než jsem se vysápal nahoru.
Buď jsem začal příliš rychle, ačkoli jsem měl pocit, že běžím se značnou rezervou, nebo na tak dlouhý a těžký závod nemám natrénováno, ale nejspíš obojí. Na druhém kopci jsem se sice pěkně prošel, moc jsem si to však neužil. Každopádně jsem si udělal osobák v pití ionťáků a vody.
Peťa Pechek zaběhl skvěle a skončil šestý. Také devátá Adéla Esentierová běžela velmi dobře. Další členové týmu (Martin Frei a Roman Baláž) a některé výsledky našeho snažení viz níže.





Průběžné skóre. Union (červený) je lepší než Laško
Výsledky na stránkách závodu.
Fotky na siol.net.
Fotky od Petra Pechka na Picasa.

pondělí 6. června 2011

VIVOBAREFOOT Neo


Co je to? VIVOBAREFOOT Neo jsou bosoboty, resp. minimalistické běžecké boty od britské firmy Terra Plana vyznačující se velmi tenkou (4 mm) podrážkou, která však nohám při běhu poskytuje dostatečnou ochranu a zároveň výrazně vyšší senzorickou zpětnou vazbu v kontaktu s terénem ve srovnání s běžnými běžeckými botami.
Co na tom vidím? Není to sice tak moc naboso jako v petiprsťácích od Vibramu, ale aspoň nemusím dávat pozor na každý kamínek a tolik se bát, že si ukopnu palec nebo urazím nohu. Na rozdíl od pětiprsťáků se v nich dá odběhnout i normální trénink, nikoli jen klusat. Minimální podrážka však zároveň nutí běžet pěkně přes špičku, a ne se plácat přes patu, k čemuž mám neustále tendenci. Stejně tak odběhnuté vzdálenosti mohou být delší než v pětiprsťácích. Sám v nich sice budu běhat nejspíš tak do 16 km, ale předpokládám, že zdatnější bosoběžec, než jsem já, by bez problémů zvládl i výrazně delší běhy. Zajímavé by bylo srovnání s jinými minimalistickými botami, např. s New Balance Minimus, protože těm by se Neo měli typově přeci jen více podobat (Neo jsou boty, i když minimalistické, pětiprsťáky už boty moc nejsou).
Výtečná je široká špička, v níž se může noha maximálně uvolnit, při dopadu rozplácnout a v kontaktu s terénem pracovat. (Navíc mám dost širokou nohu, takže v některých botách vůbec běhat nemůžu, protože mě tlačí.)


Kam s tím? Podrážkou i svrškem jsou Neo zjevně určeny spíše na silnici a do lehčího terénu. Na suchu boty drží dobře, a to jak na asfaltu, tak na lesních a polních cestách. Ani na mokrém asfaltu jsem s nimi neměl problémy. Pro ty, kdo se těší na bahno, Neo Trail se již připravují.


Nakonec, díky své lehkosti a široké špičce se mi Neo velmi osvědčily i na běžné nošení, chůzi, regeneraci po závodě, do auta apod., kdy mi přišly mnohem příjemnější a pohodlnější než klasické běžecké boty.

Výrobce: VIVOBAREFOOT (Terra Plana).
Prodej v ČR: Trailpoint.

Recenze na minimalistrunningshoes.org.
Recenze na runningandrambling.com.

pátek 3. června 2011

Lysá hora

jsou-li na západním nebi
oblaka temná, dlouhá,
pohlédni k úpatí hor
čnících z mlhy
Josef Hrdlička (ze sbírky Loďstvo vyplouvá z temnot

Po závodě se mě novinář ptal, proč tolik lidí poslední dobou běhá závody v terénu? Na to se dost špatně odpovídá. Za ostatní nakonec ani mluvit nemůžu. Dalo by se pochopitelně uvažovat o tom, že je to zábava, je to přirozené a téměř veškerá aktivita se odehrává v přírodě, je to levné a časově relativně nenáročné, poměrně rychle jsou vidět výsledky a pocit uspokojení je značný. Velmi těžko se však hledá odpověď, která by nezněla banálně. Takže proč? Tím podstatným se zdá být běh samotný a přirozenost. Běh coby přirozený pohyb, jenž je člověku vrozený a k němuž není prakticky nic potřeba. Běh v přírodě, při němž se člověk stává součástí krajiny v níž se pohybuje, při němž plyne spolu s ní a v ní. Rytmický (v jistém smyslu meditativní) pohyb, jenž je spoluvytvářen potřebami a možnostmi našeho těla na straně jedné a terénem, krajinou na straně druhé. Běh jako lineární tanec, k němuž není potřeba rovná plocha pod nohama. Běh jako způsob práce na sobě samém.

Kdo chce, může se podívat, proč běhá po stezkách Tony Krupicka.

V neděli už bylo pěkně, tak jsem sušil
Roclitová podrážka držela výborně. Boty nesmekaly ani v blátě (i když toho nebylo zas až tak moc) ani na sjezdovce (mokrá tráva) ani na mokrém kamení. Roclite je určitě nejuniverzálnější a asi i nejlepší podrážka do terénu, jakou jsem zatím měl možnost vyzkoušet (loni jsem ve stejných botách, Roclite 295, běžel bez jakýchkoli problémů kvalifikaci na ME i MS v běhu do vrchu, samotné MS, Outdoortrophy a Dolomitenmanna). Zajímavé by bylo srovnání s X-Talony, ale k tomu jsem ještě neměl příležitost.

Výsledky na stránkách závodu.
Fotografie na stránkách Iscarexu.