středa 24. srpna 2011

X-talonová podrážka

Tak trochu jsem sliboval srovnání roclitové a x-talonové podrážky. Konečně se mi podařilo vyzkoušet X-Talony 190, zkusím tedy alespoň pár slov napsat.
V podstatě x-talony drží stejně dobře jako roclity a nesmekají ani na tvrdém a mokrém povrchu. Problém je však v tom, že díky výrazným špuntům má běžec na tvrdém podkladě pocit horšího kontaktu s terénem a zdá se mu (hlavně na rovném asfaltu či betonu), že poněkud plave. Navíc se špunty při běhu na tvrdém poměrně rychle sjíždějí (je však pravda, že x-talony jsou především závodní boty, a tak nemá příliš smysl od nich očekávat životnost větší než zhruba 500 km). V blátě a na měkkém jsou však výborné. Roclity jsou tedy určitě univerzálnější boty a na většinu závodů u nás i v Alpách mi připadají vhodnější než x-talony. Je jen škoda, že Inov-8 zatím nedělá žádnou lehčí závodní botu s roclitovou podrážkou, např. nějakou obdobu f-litů 195 nebo 230. X-talony se zase skvěle hodí na přespoláky, některé lesní běhy a nepochybně i na klasické vrchy na britských ostrovech, kde je bláta víc než dost.





sobota 20. srpna 2011

S/Z 2011

Mohli bychom parafrázovat Barthese: "Co víc, mezi S a Z je vztah grafické inverze: je to jedno a totéž písmeno, viděné z druhé strany zrcadla [...]. Lomítko (/), které proti sobě staví S ze jména [Sierre] a Z ze jména [Zinal], tedy vyvolává paniku: je to cenzurní škrt, povrch zrcadla, stěna halucinace, ostří antiteze, abstraktně znázorněná mez, [...]." (Roland Barthes, S/Z. Garamond, Praha 2007, str. 179-180. Přeložil Josef Fulka.) Jen se zde místo prostého lomítka tyčí mezi S a Z vrchol W hotelu Weisshorn, u nějž se závod láme,  vrchol hory (Weisshorn), která ční vysoko nad údolím, do nějž se sbíhá.
Na halucinace sice nedošlo, ale i tak to na mě bylo dost vysoko, navíc se ve výšce nad 2000 m n. m. běžela v podstatě větší část závodu. Začátek byl dobrý, i když poměrně prudký (na prvních 6 km se nastoupalo zhruba 1200 m) a běželo se, popřípadě šlo, celkem svižně (ve Slovinsku jsme oproti tomu první kopec nahoru jen lehce klusali). Výrazněji zpomalovat jsem začal až před Weisshornem, kde už jsme se pohybovali ve výšce kolem 2200 m n. m. a byl jsem rád, že to nějak udejchám. Tam mě taky předběhl Glen Randall, těsně před Weisshornem pak Castanyer a za ním v poměrně rychlém sledu Ancay, Pianet a nakonec i Billy Burns. Dosti dlouho se běželo mírně z kopce po úzké cestě, kde jsem se chytal turistů jak zábradlí, za což se jim omlouvám, ale vyhýbat se často dalo jen velmi těžko. Pod 2000 m n. m. jsme se dostali až na posledních dvou kilometrech, kde to bylo pořádně z kopce rovnou dolů do Zinalu. Každopádně se mám ještě hodně co učit a co natrénovat. Určitě by se totiž dalo běžet o 5-10 minut rychleji. Snad příště...
Ve stručnosti tedy:
První hodina - dobrý,
druhá hodina - jakž takž až nic moc,
třetí hodina - bída,
ale jinak paráda.
Krásný závod, skvělí pořadatelé a hory...

Robert Krupička, s nímž jsem do Zinalu jel, a jemuž tak děkuju za nadmíru vydařený výlet, doběhl na 10. místě.
Dobré postřehy, mimo jiné ohledně chůze do kopce a evropského způsobu závodění, má ve své zprávě ze závodu Nick Clark.

Výsledky na datasport.com.

Robert trénuje...

... já sotva popadám dech. (Foto: Robert Krupička)

úterý 16. srpna 2011

Zinal 2011 - obrázky

Z balkonu

Ze břehu


Z vyhlídky (Sorebois)


Tam někde jsme běželi (po šikmé cestě ve svahu)

Tam taky

čtvrtek 4. srpna 2011

Inov-8 Race Elite 15


Při přeběhu Krkonoš jsem vyzkoušel patnáctilitrový batoh Race Elite 15 od Inov-8, tak alespoň stručně pár dojmů, které jsem z něj měl. Batoh je jednokomorový (vnitřní prostor není nijak členěný) s menšími kapsami na bederním pásu (z každé strany jedna), které se velmi hodí na gely, rukavice, foťák a jiné drobnosti, které by chtěl mít člověk po ruce. Záda nejsou vyztužena, díky čemuž je batoh velmi lehký a dobře sedí (podoben vestě s větší kapsou na zádech), jen je třeba do něj naskládat věci tak, aby ani ty tvrdší netlačily nebo nedřely. Zapínání je řešeno jako vertikální zip v prostřed přední strany batohu, a to po celé jeho délce. Při běhu poskakoval na zádech jen velmi málo a v pohybu mne téměř vůbec neomezoval.
Zajímavá by mohla být kombinace s úchytem na lahev, který by šel přidělat k ramenímu popruhu, ale chtělo by to vyzkoušet a zatím bohužel není v ČR k mání. Jinak se mi osvědčila lahev do ruky a dvě půllitrové petlahve do batohu na záda.