úterý 27. prosince 2011

Závody 2012

MČR v přespolním běhu - 24. 3. 2012, Střelské Hoštice (výsledky)
Horský maraton Trhové Sviny - Hojná Voda - 1. 4. 2012, Trhové Sviny (výsledky)
MČR v půlmaratonu - 14. 4. 2012, Pardubice (výsledky)
Adrenalin Cup - 23. 6. 2012, Ostravice (výsledky)
Grossglockner Berglauf - 15. 7. 2012, Heiligenblut (výsledky)
Běh na Šerák (kvalifikace na MS v běhu do vrchu) - 4. 8. 2012, Jeseník-Bobrovník (výsledky)
Sierre-Zinal - 12. 8. 2012, Zinal, Švýcarsko (výsledky)
Dolní Morava-Králický Sněžník (MČR v běhu do vrchu) - 18. 8. 2012, Dolní Morava (výsledky)
MS v běhu do vrchu - 2. 9. 2012, Temu - Ponte di Legno, Itálie (výsledky)
Jungfrau-Marathon (MS v dlouhém horském běhu) - 9. 9. 2012, Interlaken, Švýcarsko (výsledky)
Babický Trail 1/4 Maraton - 16. 9. 2012, Babice (výsledky)
2hrady - 29. 9. 2012, Bradlecká Lhota (výsledky)
Malá cena Špindlerova Mlýna - 20. 10. 2012, Špindlerův Mlýn (výsledky)
ŠUTR 54 - 10. 11. 2012, Praha (výsledky)
Pražská stovka - 7. 12. 2012, Praha (výsledky)

úterý 13. prosince 2011

Inov-8 Roclite 285

Alespoň velmi stručné srovnání roclitů 285295. Rozdíl v hmotnosti  (10 g u velikosti UK 8) je prakticky zanedbatelný a nelze jej v podstatě poznat. Výrazně odlišný pocit při běhu v 285 oproti 295 je tak dán především jiným střihem svršku a nižší mírou tlumení. Dopad je o poznání tvrdší a běžec je nucen jít víc přes špičku. Svršek je u 285 užší a spolu se zpevňujícím gumovým lemem v přední části nohu víc obepíná a fixuje, ve srovnání s nimi jsou 295 hodně široké (což je mezi inovejtkami dost výjimka) a noha je v nich dost volná. Obojí tak dělá z 285 univerzální a poměrně rychlou závodní botu, zatímco 295 se zdají být vhodné spíš na trénink a delší běhy. Nicméně to zdaleka neplatí absolutně. Poslední dva roky jsem většinu závodů v horách odběhl v 295 a byl jsem maximálně spokojen. 285 mám zatím jen pár měsíců a při závodech je budu muset ještě pořádně vyzkoušet (zatím jsem v nich odběhl pouze říčanský lesní běh). Noha v nich však skvěle drží, problémy zatím žádný a běhat mě s nima hodně baví.


neděle 27. listopadu 2011

Senohraby 2011 (obrázky)

Podzimní běh lyžařů v Senohrabech - neděle 27. listopadu 2011. Fotek je jen pár. Po závodě žen jsme už museli jít s holkama domů a navíc je velká část z toho, co jsem nafotil, bohužel rozmazaná.







pondělí 21. listopadu 2011

Čertovy hrady








Čertovy hrady, neděle 20. listopadu 2011 kolem poledního.
Popis lokality na stránkách časopisu Krkonoše - Jizerské hory.

pátek 18. listopadu 2011

road runner

Silnice ale taky není špatná...

Meb Keflezighi 12 Mile Tempo in Mammoth na flotrack.org.


Od zítřka zkusím trénovat. Uvidím, co na to noha.

úterý 1. listopadu 2011

ŠUTR 54 - první ultra

Bylo to jako jít zcela nepřipravený na zkoušku a doufat, že přeci jen prolezu. Od Dolomitenmanna jsem v podstatě jen klusal a občas závodil, tak jsem sám nevěděl, jak ty tři osmnáctikilometrový okruhy ŠUTRu zvládnu. Navíc se z pobolívající nohy vyklubal solidní zánět šlach na bérci. Pořád jsem si říkal, že je to třeba jen namožený, a zkusil jsem s tím tedy běžet. Při závodě to nebylo tak zlý, i když v druhý půlce hlavně v sebězích už byla noha docela cítit, ale od neděle je to pěkně nateklý a vrzavý, takže si nějakou dobu nezaběhám. Alespoň budu víc doma s rodinou.
Trať byla velmi dobře značená, a ani v mlze se v podstatě nedalo zabloudit. Jen v druhém kole jsem se trochu leknul, když se najednou vedle cesty vynořilo týpí, kterého jsem si před tím nevšim. V tom prvním byla orientace jednodušší i díky tomu, že jsem na trati byl spolu s běžci a běžkyněmi na jeden a dva okruhy startujícími o deset resp. pět minut před námi. Jinak byla mlha skvělá, skrývala město a odhalovala mnohá překvapení. Zejména výhled od zříceniny na Babě v druhém kole byl podivuhodný, zamlžená koláž pohlednic z Prahy, Moskvy a Ústí nad Labem - Hradčany, hotel Internacionál, řeka, kouřící tovární komíny. A všude množství barevného listí.
Skoro celý okruh je poměrně hodně běhavý. Jsou v něm tři náročnější, ale nepříliš dlouhé výběhy a vlastně jen jeden krkolomnější seběh kolem dvanáctého kilometru dolů do Šáreckého údolí (těžký zejména díky rozbitému kamenitému podkladu pro došlap). Většinou se však dá běžet lehce a svižně. První dvě kola se šly pěkně, a ani jsem příliš nezpomalil. Ve třetím mi už ale pěkně ztěžkly nohy a výrazně jsem zvolnil. Přeci jen by to chtělo mít víc naběháno a taky bych asi udělal dobře, kdybych do sebe po druhém kole nasoukal ještě jeden gel navíc - dost mi pomohlo nealko pivo na občerstvovačce v půli kola, nabízeli mi i jedno s sebou, ale přeci jen běžet s lahváčem ještě devět kilometrů se mi příliš nechtělo. (Oproti mně šel druhý Radek Brunner celý závod vyrovnaněji, s menším propadem v tempu v závěru.) Snad tedy za rok nebo na nějakém jiném ultramaratonu.

Michaelovi velký dík za krásný závod a gratulace všem, kdo doběhli.

Výsledky na behej.com.
Fotky Michaela Dobiáše.
Fotky Honzy Dufka z runfree.cz.
Zprávy ze závodu: David Volenecpancha-runner, Martina NěmečkováPetr Syblík.

pondělí 17. října 2011

Jinovatka





JaromírMichalDavid

Sněžka, 15. října 2011, po poledni.

úterý 4. října 2011

Člověk, hory a živly

Joe Grant ve svých footnotes ukazuje běžce jako součást přírody, na pozadí hor a střetávajících se živlů, a obrací tak naši pozornost k vznešenému a jeho místu v životě člověka. Sama příroda je ve své podstatě děsivá, neustále hrozící zkázou, smrtí a zničením. Vzbuzuje hrůzu, strach ze zániku, z toho, že život již záhy nebude. Toto očekávání konce je však neustále zklamáváno a nahrazováno úlevou z odvrácení nastupující nicoty, okamžikem, v němž se rodí pocit vznešeného. "Vznešené spočívá v tom, že ze samého středu této hrozící nicoty přesto něco nastane, že přesto něco 'přichází' a dá na vědomí, že neskončilo vše. Co takto vyvstává, ona minimální událost, je prosté zde." (J.-F. Lyotard, Putování a jiné eseje, přel. M. Petříček, Herrmann & synové, Praha 2001, str. 117)
Tím, co nastává, je u Granta člověk, běžec, jeho přítomnost uprostřed přírody, a zároveň pohled fotografa zaměřující se na detaily, zachycující stávající okamžik a svým ulpíváním zadržující vpád okolního světa a prázdnoty. Na rozdíl od samotného běžce, jehož pozornost je plně soustředěna na uplývající přítomnost, a jenž si tak nemá kdy uvědomit hrozbu budoucího zániku, může se fotografovi ukázat děsivost přírody v plné síle. Ten však svou pouhou přítomností a zachycením onoho zde popírá hrozící nicotu. V momentě, v němž se střetává viděná prázdnota s životem toho, kdo vidí, se rodí vznešené. V jinak neuchopitelném živlu dokáže Grant v detailu postřehnout pozoruhodné struktury a kompozice - uskupení kamenů a země, pukliny, proměny vody a nebe; mech, stromy, letící ptáky, lišejníky, běžce - život osidlující a opouštějící pustinu. Přítomnost člověka, běžce, pozorovatele tak činí přírodu snesitelnou a vznešenou zároveň.
Zdá se, že právě potěšení z popření nevyhnutelného zániku, vzepření se všeobklopující nicotě, pocit setkání se vznešeným je tím, co žene běžce do hor či na poušť, tím, co odlišuje běh v přírodě od běhu ve městě nebo na stadionu, přičemž nás tento vztah k vznešenému, tato schopnost postavit se vědomí neodvratného konce a vzdorovat nicotě činí svobodnými.

středa 21. září 2011

BT1/4M

Babický Trail 1/4 Maraton - závod, který jsem si zatím letos nejvíc užil - skvělá atmosféra a výtečná zábava.

Pro ty, kdo mají raději plnovousy než kníry, připojuji pár poznámek a odkazů.
Od mala jsem měl rád Lasseho Viréna. (Jen mi trochu kazí radost podezření z krevního dopingu, i když v té době nebyl zakázaný a sám Virén nařčení z dopingu vždy odmítal. Tak snad jsou to jen pomluvy.)
Parádní plnovous míval Gaston Roelants, ačkoli na olympiádě si ho, myslím, oholil.
Nakonec je tu ještě britský mílář Frank Clement. Ten je určitě v hodnocení plnovousů na jednom z předních míst.
Z kluků, co znám, jednoznačně vede Rickey Gates, občas mívá kníra a občas plnovous.

Vousatý facebook.
Vousatý blog - The Bearded Runner a jeho Top Bearded Runners.
Americká hitparáda v režii Maria Fraioliho.

pátek 16. září 2011

Dolomitenmann 2011

To nebylo pro mě
Pěkně jsme se zapotili. Teplo bylo kolem 25 stupňů Celsia, jasno, trať z velké části na slunci, časy povětšinou zhruba o tři minuty pomalejší než obvykle. Keňané to v úvodním náběhu pod kopec pořádně napálili, takže si Jirka Magál, který s nima spolu s Jonathanem Wyattem držel krok, udělal osobák na trojku, ale naštěstí se z toho dostal a nakonec obsadil skvělé čtvrté místo za vítězným Weldemariamem, druhým Jonathanem a třetím Davidem Schneiderem. Sám jsem klukům nestačil a začal jsem o poznání volněji. Asfalt jsem běžel spolu s Tomášem Krutským, kus za náma byl ještě Peťa Losman, a tak jsem si připadal úplně jako za mlada v juniorech. V prvním stoupání jsem šel před Markuse Krölla, kterému to letos bohužel vůbec nesedlo a hodně se vytrápil, a po následujícím traverzu jsem dotáhl Romana Skalského, s nímž jsem pak běžel velkou část závodu až za řečiště zhruba na hodině běhu. Celou dobu (resp. na 35., 45. a 65. minutě) jsem se ládoval gely, aby mi zase nedošlo jako předminule, kdy jsem se nahoru vydrápal jen díky tomu, že jsem nějakému divákovi cestou vypil lahev koly. Nahoře jsem tak nebyl ani tolik zdrchaný jak jindy, jen ta výška mi zase dala hodně zabrat. Před závěrečným stoupáním jsem se dostal před Lokomwu a pak už zbývalo jenom pořádně zabrat, aby mě nedošel výborně jdoucí Tomáš Dlabaja, předat štafetu Rosťovi Vondrovi, obléknout se, napít, najíst a honem dolů.

Ostatní členové týmu (Global assistance): David Mrůzek - kajak, Rostislav Vondra - padák, Jan Hruška - kolo. Klukům moc děkuji za skvělou spolupráci a parádní závod, a stejně tak ČAES, která nás do Dolomit vpravila.

Výsledky na stránkách závodu.
Zpráva ze závodu od Tomáše Dlabaji.
Reportáž v ČT (premiéra v pátek 16. 9. 2011 ve 22:00).
Ještě jeden dokument na ČT4 (premiéra v neděli 18. 12. 2011 v 17:35).

Cesta nahoru

... a cesta dolů

Piknik u cesty



Bachratý Citroen

středa 24. srpna 2011

X-talonová podrážka

Tak trochu jsem sliboval srovnání roclitové a x-talonové podrážky. Konečně se mi podařilo vyzkoušet X-Talony 190, zkusím tedy alespoň pár slov napsat.
V podstatě x-talony drží stejně dobře jako roclity a nesmekají ani na tvrdém a mokrém povrchu. Problém je však v tom, že díky výrazným špuntům má běžec na tvrdém podkladě pocit horšího kontaktu s terénem a zdá se mu (hlavně na rovném asfaltu či betonu), že poněkud plave. Navíc se špunty při běhu na tvrdém poměrně rychle sjíždějí (je však pravda, že x-talony jsou především závodní boty, a tak nemá příliš smysl od nich očekávat životnost větší než zhruba 500 km). V blátě a na měkkém jsou však výborné. Roclity jsou tedy určitě univerzálnější boty a na většinu závodů u nás i v Alpách mi připadají vhodnější než x-talony. Je jen škoda, že Inov-8 zatím nedělá žádnou lehčí závodní botu s roclitovou podrážkou, např. nějakou obdobu f-litů 195 nebo 230. X-talony se zase skvěle hodí na přespoláky, některé lesní běhy a nepochybně i na klasické vrchy na britských ostrovech, kde je bláta víc než dost.





sobota 20. srpna 2011

S/Z 2011

Mohli bychom parafrázovat Barthese: "Co víc, mezi S a Z je vztah grafické inverze: je to jedno a totéž písmeno, viděné z druhé strany zrcadla [...]. Lomítko (/), které proti sobě staví S ze jména [Sierre] a Z ze jména [Zinal], tedy vyvolává paniku: je to cenzurní škrt, povrch zrcadla, stěna halucinace, ostří antiteze, abstraktně znázorněná mez, [...]." (Roland Barthes, S/Z. Garamond, Praha 2007, str. 179-180. Přeložil Josef Fulka.) Jen se zde místo prostého lomítka tyčí mezi S a Z vrchol W hotelu Weisshorn, u nějž se závod láme,  vrchol hory (Weisshorn), která ční vysoko nad údolím, do nějž se sbíhá.
Na halucinace sice nedošlo, ale i tak to na mě bylo dost vysoko, navíc se ve výšce nad 2000 m n. m. běžela v podstatě větší část závodu. Začátek byl dobrý, i když poměrně prudký (na prvních 6 km se nastoupalo zhruba 1200 m) a běželo se, popřípadě šlo, celkem svižně (ve Slovinsku jsme oproti tomu první kopec nahoru jen lehce klusali). Výrazněji zpomalovat jsem začal až před Weisshornem, kde už jsme se pohybovali ve výšce kolem 2200 m n. m. a byl jsem rád, že to nějak udejchám. Tam mě taky předběhl Glen Randall, těsně před Weisshornem pak Castanyer a za ním v poměrně rychlém sledu Ancay, Pianet a nakonec i Billy Burns. Dosti dlouho se běželo mírně z kopce po úzké cestě, kde jsem se chytal turistů jak zábradlí, za což se jim omlouvám, ale vyhýbat se často dalo jen velmi těžko. Pod 2000 m n. m. jsme se dostali až na posledních dvou kilometrech, kde to bylo pořádně z kopce rovnou dolů do Zinalu. Každopádně se mám ještě hodně co učit a co natrénovat. Určitě by se totiž dalo běžet o 5-10 minut rychleji. Snad příště...
Ve stručnosti tedy:
První hodina - dobrý,
druhá hodina - jakž takž až nic moc,
třetí hodina - bída,
ale jinak paráda.
Krásný závod, skvělí pořadatelé a hory...

Robert Krupička, s nímž jsem do Zinalu jel, a jemuž tak děkuju za nadmíru vydařený výlet, doběhl na 10. místě.
Dobré postřehy, mimo jiné ohledně chůze do kopce a evropského způsobu závodění, má ve své zprávě ze závodu Nick Clark.

Výsledky na datasport.com.

Robert trénuje...

... já sotva popadám dech. (Foto: Robert Krupička)

úterý 16. srpna 2011

Zinal 2011 - obrázky

Z balkonu

Ze břehu


Z vyhlídky (Sorebois)


Tam někde jsme běželi (po šikmé cestě ve svahu)

Tam taky

čtvrtek 4. srpna 2011

Inov-8 Race Elite 15


Při přeběhu Krkonoš jsem vyzkoušel patnáctilitrový batoh Race Elite 15 od Inov-8, tak alespoň stručně pár dojmů, které jsem z něj měl. Batoh je jednokomorový (vnitřní prostor není nijak členěný) s menšími kapsami na bederním pásu (z každé strany jedna), které se velmi hodí na gely, rukavice, foťák a jiné drobnosti, které by chtěl mít člověk po ruce. Záda nejsou vyztužena, díky čemuž je batoh velmi lehký a dobře sedí (podoben vestě s větší kapsou na zádech), jen je třeba do něj naskládat věci tak, aby ani ty tvrdší netlačily nebo nedřely. Zapínání je řešeno jako vertikální zip v prostřed přední strany batohu, a to po celé jeho délce. Při běhu poskakoval na zádech jen velmi málo a v pohybu mne téměř vůbec neomezoval.
Zajímavá by mohla být kombinace s úchytem na lahev, který by šel přidělat k ramenímu popruhu, ale chtělo by to vyzkoušet a zatím bohužel není v ČR k mání. Jinak se mi osvědčila lahev do ruky a dvě půllitrové petlahve do batohu na záda.

čtvrtek 28. července 2011

Přeběh Krkonoš

Na úpatí Sněžky
potkal jsem tři ježky,
všichni tři šli pěšky,
život je holt těžký.
T. R. Field 

Trasa: Harrachov (bus) - Krakonošova snídaně - Vosecká bouda - Tvarožník - Česká budka - Sněžné jámy - Dívčí kameny - Petrova bouda - Špindlerova bouda - Slonecznik - bývalá Obří bouda - Sněžka - Jelenka - Soví sedlo - Klepý - Czolo - Pomezní Boudy - Lysocina (hřeben, polská zelená turistická značka) - hranice nad Horními Albeřicemi - Rýchorský kříž - Kutná - Rýchorská bouda - Horní Maršov (převýšení cca +2100 m; délka na mapě 50 km, po zohlednění terénu, převýšení a nepřesnosti měření by to mohlo být zhruba 53 km). Trasa na cykloserver.cz.
Účastníci: Michael Dobiáš, Petr Chuchvalec, Jan Havlíček a Dagmar Kolmačková, která pro nás dojela do Horního Maršova a odvezla nás domů. Díky moc.
Počasí: pod mrakem, mírný vítr, 10-14 stupňů Celsia.
Neděle 24. 7. 2011

Michael, Dagmar a Petr





Autoportrét ve vypouklém zrcadle

Fotky Petra Chuchvalce na rajčeti.