neděle 30. prosince 2012

Závody 2013

PZL Roštěnka - 17. 2. 2013, Mukařov (výsledky)
Lodrino-Lavertezzo - 2. 6. 2013, Lodrino, Švýcarsko (výsledky)
Adrenalin Cup - 29. 6. 2013, Ostravice (výsledky)
Dolomites Vertical Kilometer - 19. 7. 2013, Canazei, Itálie (výsledky)
Dolomites SkyRace - 21. 7. 2013, Canazei, Itálie (výsledky)
Lipno STRC kros - 24. 8. 2013, Lipno nad Vltavou (výsledky)
MČR v běhu do vrchu - 31. 8. 2013, Jánské Lázně (výsledky)
Dolomitenmann - 7. 9. 2013, Lienz, Rakousko (výsledky)
Babický trail 1/4maraton - 22. 9. 2013, Babice (výsledky)
2hrady - 28. 9. 2013, Bradlecká Lhota (výsledky)
Trofeo Vanoni - 27. 10. 2013, Morbegno, Itálie (výsledky: štafety, jednotlivci)
Podzimní běh lyžařů - 24. 11. 2013, Senohraby (výsledky)

úterý 11. prosince 2012

Obešel já pole dvě (PS - DNF)

Nejdřív jsem se těšil, pak už jsem se bál, nakonec jsem se po...al. Tak nějak se to nakonec mělo s mou účastí na Pražský stovce. Zima byla pořádná, ale oblíknul jsem se víc než dost, boty i batoh byly dobrý (jen mi záhy zamrzla voda v trubičce od hydravaku, tak jsem byl skoro bez pití), dokonce i koleno drželo, jen střeva si dělaly co chtěly. První velká tekutá hromada po mně zůstala někde na 27. kilometru a pak jsem musel ještě třikrát. (Ze všeho nejvíc mi to připomínalo můj první maraton v Curychu, kde jsem šel taky čtyřikrát, první dvě zastávky jsem nestačil ani doběhnout ke kadibudce a jediný rozumný vysvětlení, který mám, je, že to bylo od nervů.) Poprvý jsem kluky, se kterými jsem šel ve skupině, ještě doběhl. Podruhý už se mi podařilo špatně odbočit, naběhnout si kilometr do kopce a z kopce navíc a už jsem je nedohnal. Jak mi nebylo dobře a zamrzla mi voda, tak jsem pořádně nejedl a nepil a už se to se mno vezlo. Z Kamennýho Přívozu do Pikovic to už byla jen krásná procházka podél řeky za mizernýho fyzickýho i psychickýho stavu.
Jinak by to bylo nádherný, takhle běžet krajinou. Dokud to ještě šlo, hrozně mě to bavilo. Na řadě míst jsem byl poprvý, přitom to od nás není daleko. Jen mě mrzí, že jsem se nedostal k slapský přehradě a Svatojánským proudům, kde jsem nikdy nebyl, a pak k Cholupicím. Mohl jsem si spolu s Klímou říkat "Obešel já polí pět", takhle toho bylo sotva za polovic. Nicméně skvělá zkušenost, velký dík pořadatelům a obrovská gratulace a obdiv všem, kdo dokončili.

neděle 25. listopadu 2012

UltrAspire Omega

Pokud jde o běžecký batohy, tak by Omega mohla být vlajkovou lodí značky UltrAspire. Vyvinutá ve spolupráci s Krissy Moehl pro UTMB si rozhodně říká o pozornost. Objem 8,2 litru, váha 337 gramů, dvoulitový vak na vodu (Hydrapak).
Vak je umístěn nejblíž zádům - voda je většinou nejtěžší část nákladu a těžiště tak zůstává blízko těla. Následuje hlavní úložný prostor, který se nahoře zapíná na zip a na přezku. V horní klopě je ještě malá, z venku přístupná kapsa na zip, kam by bylo možný dát třeba náhradní baterie a jiný drobnosti, který je dobrý mít po ruce. Na vnější straně batohu je pak volně přístupná kapsa, kterou bych sám asi nejspíš použil na mapu, ale bylo by možný tam nacpat i tenkou větrovku apod. Po stranách jsou dole dvě malý kapsy, do kterých se mi krásně vešly pytlíky s gelem. Z vnějšku pak jde na batoh uchytit hůlky, který nemám a nemohl jsem to tedy vyzkoušet, ale Michael Dobiáš si způsob jejich uchycení hodně pochvaloval.
Kapsy na rameních popruzích jsou stejný jako u vesty Spry: vpravo kapsa se zdrhovadlem na malou lahev (skvěle mi ale do ní pasoval i normální digitální foťák v pouzdře) a kapsička na kapsle s minerály a proti křečím, vlevo kapsa na zip např. na doklady, mobil aj. Na levým popruhu je navíc úchyt na hadičku od vaku na vodu.
Vpředu batoh fixují dva nastavitelný popruhy. Po obou stranách jsou pak ještě další dva popruhy, kterými jde upravit, jak batoh sedí na zádech. Při vhodným utažení jde s batohem běžet i velmi slušný tempo, aniž by jakkoli poskakoval.
Teď už jen mu dát pořádně zabrat na Pražský stovce, to je konec konců přesně typ podniku, pro jakej je dělanej.
K dostání u všech dobrých knihkupců sice není, ale v Trailpointu ano.

středa 21. listopadu 2012

Od cesty 4

I přes svou nepsavost jsem k ŠUTRu alespoň něco sepsal: Czech & Slovak Inov-8 Team - blog.
(Jinak další zprávy ze závodu, odkazy na galerie a výsledky jsou na stránkách závodu.)
Rovněž jsem zprovoznil doplněk k blogu, kde slova omezuju na minimum: Tumblr.

pondělí 12. listopadu 2012

Podzimní ŠUTR

Podrobnější zprávu z letošního podzimního ŠUTRu se pokusím sepsat pro inovejťáckej blog, tak zatím jen hodně stručně. Sněd jsem pět gelů a to mě asi zachránilo, protože první kolo jsem nehorázně přepálil. Nejdřív jsem si myslel, že se kluci jen bojí rozběhnout to z kopce hned po startru, když mě nedohnali ani pod kopcem na silnici, přišlo mi to divný, ale pořádně jsem se leknul až při náběhu do druhýho kola - přeci jen o pět minut rychlejc než loni mi přišlo trochu přehnaný. Druhý kolo bylo celkem rozumný. Ve třetím, hlavně mezi 40. a 50. kilometrem jsem se už dost potrápil, jen jsem měl štěstí, že Dan s Radkem na tom v závěru nebyli o moc líp. Tak trochu jsem doufal, že když poběžím dobře, mohl bych být v cíli dřív, než odstartuje Vendée Globe. Nakonec se to přeci jen povedlo. Skvělá atmosféra, krásnej závod.

sobota 13. října 2012

H2PB

S Michalem Burdou z Harrachova pod Pomezní Boudy. Ze začátku i s Honzou Dufkem, který nás do Harrachova odvezl. Krásný výlet, klukům za něj patří velký dík. Trasa na cykloserver.cz.

Michal u Wawelu


Skalny Stol

(Foto: Michal Burda)

U zbytků Petrovy boudy (Foto: Michal Burda)

S Honzou v Harrachově (Foto: Michal Burda)

Na Sněžce
6. října 2012

neděle 7. října 2012

Vesta UltrAspire Spry

Zatím asi nejpromyšlenější systém batohů, vest, ledvinek a lahví na běhání, co jsem viděl, je od americký firmy UltrAspire. Díky Michaelovi z Trailpointu, kde lze věci od UltrAspire nově koupit, jsem měl možnost vyzkoušet skvělou běžeckou vestu Spry, která se mi zdá být, v kombinaci s lahví do ruky, ideální na delší závody v horách, kde je třeba mít s sebou větrovku, něco k jídlu aj., na delší tréninky, různý přeběhy apod.

Kapsa na zádech je relativně malá, ale bez problémů se do ní vejde větrovka, čelovka, pár gelů a třeba ještě triko. O moc víc na závod nebo kratší, rychlejší přeběh není potřeba. Kapsa je nahoře uzavřená jen magnetem, pokud tedy chce běžec vyndat větrovku za běhu, aniž by musel vestu sundavat, stačí šáhnout dozadu a bundu vytáhnout. (Sám mám ovšem problém, že jsem extrémně neohebnej a do kapsy nedošáhnu. Většina lidí by s tím ale asi mít potíže neměla. Viz video na stránkách výrobce.)

Vpředu na pravém ramenním popruhu je dole menší stahovací kapsa, kam dobře pasuje lahev Human 8 Ergo. Lahev je sice poměrně malá, ale na rozpuštěný energetický gel nebo jako rezerva pro případ nouze se hodí. O něco výš je pak malá, magnetem uzavíratelná, nepromokavá kapsička na kapsle s minerály nebo tablety proti křečím. Na levém ramením popruhu je jedna kapsa na zip (akorát na telefon, doklady a nějaké peníze), doplněná dvěma malýma, otevřenýma kapsičkama.

Vesta sedí v podstatě jen na ramenou, nemá žádný bederní pás a při běhu o ní člověk v podstatě neví. Klidně s ní jde běhat i rychlý tempa nebo náročný, technický seběhy. Jediný, co jsem nemohl vyzkoušet, je běh s lahví v přední kapse, ale nemyslím, že by výrazněji překážela.

Teď už jen vyrazit na nějakej pěknej závod nebo přeběh.

úterý 25. září 2012

pátek 21. září 2012

středa 19. září 2012

pondělí 16. července 2012

Od cesty 3

Nakonec jsem ze sebe k Adrenalin Cupu přeci jen něco málo vysoukal: k přečtení na blogu česko-slovenskýho inovejťáckýho týmu.

Grossglockner byl letos výjimečný spoustou bahna, vody, deště a ke konci i trochou sněžení. V některých místech mohl terén směle konkurovat loňskýmu přespoláku v Baldovci, ačkoli tady to bylo přeci jen běhavější, podklad byl tvrdší a hlavně v závěru to už byla jen voda na kamení. Skvělá čvachtanice. Jen mi zas dalo zabrat to v tý výšce udýchat.
P.B.: roclite 285, ale tentokrát by to klidně bylo na x-talony.




čtvrtek 28. června 2012

AC 12

Zleva: Jirka Voják, Pavel Brýdl, Robert Krupička a já
Podrobnější zprávu z letočního Adrenalin Cupu se pokusím sepsat pro blog Česko-slovenskýho inovejťáckýho týmu. Jen se omlouvám, že to ze sebe soukám dost pomalu a ještě chvíli mi to bude trvat. Jinak počtářský kejkle ve stylu Honzy12 vyšly skvěle a doběhl jsem na pozici odpovídající cifernýmu součtu mýho startovního čísla. V to jsem po tak dlouhý závodní pauze ani nedoufal.
Kdo by chtěl vidět víc obrázků, tak Česká televize odvysílala půlhodinovou reportáž z celýho závodu.
Velký dík patří ostatním klukům z týmu, Janu Škrabálkovi, Janu Škarnitzlovi a Václavu Lagnerovi. Bez nich bych se jen pěkně proběhl.

středa 13. června 2012

O jedné posedlosti


Pan Askwith za to taky do značný míry může. Mohl jsem si v klidu běhat obyčejný kopce, přespoláky a silnici, a ne se pouštět do dlouhejch běhů. Jenže jak jsem někdy před třemi lety vzal do ruky jeho Feet in the Clouds a začetl se, vzpomněl jsem si, že jsem jako malej začínal s tím, že budu dělat přeběhy kontinentů a nejkratší závod na jakej budu ochotnej nastoupit bude maraton. Tak jsem si řekl, že bych to přeci jen mohl zkusit. S těmi kontinenty to sice moc nevidím (ani námořníkem, kterým jsem chtěl být, se asi už nestanu), ale občas nějakej menší přeběh nebo delší závod by se povést mohl.
Askwith v knize sleduje tři navzájem se proplétající linie: současnou britskou vrchařskou scénu a závody, které se během roku v Británii běhají (refrén v podobě "Scenes from a fell-running year"), legendy britských kopců a jeho vlastní pokus oběhnout Bob Graham Round, přičemž právě Bob Graham Round a jeho příběh je v knize ústřední.
Kolečko Boba Grahama: 72 mil, převýšení přes 8200 m (to samý samozřejmě i dolů), 42 vrcholů v Lake District za 24 hodin. Nezdá se to být tolik, ale dokáže to být ukrutně těžký, jak ukazuje třeba loňský zimní pokus Nicka Clarka. Poprvé jej zdolal v roce 1932 Robert Graham, majitel hotelu v Keswicku, a to za 23 hodin a 39 minut (v teniskách, svršku od pyžama a na vařený vajíčka), čas a výkon, jehož zopakování a překonání se během následujících let stalo něčím na způsob dosažení vrcholu Mt. Everestu nebo míle pod čtyři minuty. Teprve roku 1960 se to podařilo Alanu Heatonovi, přičemž vylepšil Grahamův rekord na 22:18. Stávající rekord, 13 hodin 53 minut, pak drží už od roku 1982 legenda mezi britskými vrchaři Billy Bland, který na otázku, proč neběžel víc mezinárodních vrchařských závodů, odpověděl: "Because I'm fell-runner, not a bloody road-runner." (Je pravda, že většina evropských závodů je dobře značená, v relativně lehkém terénu, bez těžkých a krkolomných seběhů... Příkladem může být ME a MS v běhu do vrchu, který jsou rok od roku lehčí, rychlejší, běhavější a čím dál víc podobný normálnímu přespoláku.)
Další dvě klasický čtyřiadvacetihodinový kolečka, Paddy Buckley Round ve Walesu a skotský Ramsay Round, jsou jen zmíněný. O to větší pozornost je věnovaná klasickým závodům jako Three Peaks, Grasmere, Borrowdale nebo Ben Nevis, a především pak takovým velikánům britských vrchů jakými byli Kenny Stuart, který dokázal zaběhnout maraton za 2:11:36 a dodnes drží traťové rekordy např. na Ben Nevisu nebo Snowdonu, Joss Naylor, Eddie Campbell nebo Helene Diamantides. Nemluvě o celé řadě dalších slavných běžců za posledních víc jak sto let.
Brutální seběhy (ty jsou britskou specialitou a běhaj se často v těžko uvěřiteným tempu: třeba jen Wheelerův rekord na míli z kopce, 3:24, je jen stěží představitelnej fofr; stejně tak legendární je Dalzellův seběh při závodě v Burnsall roku 1910 rychlostí 21 mil za hodinu, tj. v tempu 100 m za 10,65), spousta bláta, únavy a špatnýho počasí, kopce a zase kopce, čím víc, tím líp. To přeci nejde neběžet. Kdo by odolal?

Od cesty 2

Skvělá stránka věnovaná britským ultra (přeběhům a oběhům): www.gofar.org.uk. (A ještě odkaz na zámořskou klasiku v tomto oboru: Fastest Known Time.)

Hodně zajímavý portrét Kennyho Stuarta na Mud, Sweat & Tears.

Honza Dufek udělal moc pěkný rozhovor s Vlatimilem Zwiefelhoferem.

Pro chřipku jsem přišel o kvalifikaci na ME v běhu do vrchu a o Lodrino, tak jsem trochu pozměnil plány na letošní rok.

neděle 20. května 2012

Jarní ŠUTR - obrázky

ŠUTR 54 - jaro 2012. Start, občerstvovačka, cíl a tak. Moc jsem toho bohužel vyfotit nestihl.


Kelímky jsou srovnány

Běžci přihlášeni

Posléze

Průběžně

Občerstvováni


A v cíli (Radek Brunner)
Zničení recyklováni