neděle 4. března 2012

Zpátky


... v době

mého truchlivého rozjímání u politých stolů v zakouřených restauracích čtvrté cenové skupiny, že se nikdy nestanu světovým mílařem, a přitom jsem ta tři a třičtvrti kola tak miloval, trať, v níž bylo nejhorší třetí kolo, ve kterém se muselo udržet tempo a přitom si nechat síly pro závěrečnou třístovku, ale stejně i při svém nejlepším závodě bych byl někde v polovině poslední zatáčky, když Ing. C. Herbert Elliot protínal cílovou pásku
Michal Novotný: Zpátky (Pavel Mervart, Červený Kostelec 2009, str. 69)

Otázku, kdo je na fotografii na obálce, není těžké zodpovědět. Jedná se o výřez (celá fotografie je k vidění například zde) ze snímku z rekordního závodu běženého 6. května 1954 v Oxfordu, při němž Roger Bannister jako první člověk na světě zaběhl míli pod 4 minuty (3:59,4). Loket při pravém okraji patří Chrisi Brasherovi, který Bannisterovi závod rozbíhal.
Kniha samotná je souborem útržků vzpomínek na dobu od konce čtyřicátých do začátku sedmdesátých let, přičemž vzpomínky běhací se v ní objevují průběžně až po olympiádu v Tokiu (poslední z nich je ta citovaná v úvodu) a s výjimkou Zátopka se jedná vždy o vzpomínky mílařské.
Pominu-li krátká obhlédnutí situace v ostřejších zatáčkách, nikdy jsem se při závodech neohlížel (a určitě ne na dráze). Při mé nešikovnosti by to taky nejspíš skončilo pádem. Hlavně mi ale vždy připadalo, že se mám snažit běžet dopředu, že bych si tím ohlédnutím závod sám prohrál. Zato po závodě mi pokaždé celý běh leží v hlavě pěkně dlouho a neustále přemýšlím, kde jsem co pokazil a co jsem mohl udělat jinak. O životě vzpomínek a ve vzpomínkách pak raději ani nemluvit. Při závodě samotném se však běžec pohybuje v podstatě pouze v přítomnosti a na nějaké vzpomínky a ohlížení zde není místo. Je tak otázkou, zda se člověk nezačne ohlížet, až když přestane závodit, resp. zda v momentě, kdy se začíná ohlížet, nepřestává závodit? V neposlední řadě se pak vkrádá na mysl, zda není nejlepší (jako H. Elliot nebo R. Bannister) s velkým závoděním po škole, tedy v době, kdy začínáme stále víc a víc vzpomínat, skončit?

a jeho jiného neuvěřitelného výkonu po absolvování univerzity, kdy se vnořil do praktického života a s lehkým srdcem se jako olympijský vítěz a světový rekordman netušených možností, vždyť vyhrál v jedné řadě 44 závodů na 1500 m či na jednu míli, s atletikou ve 23 letech rozloučil, aby žil jako jeden z milionů inženýrů (str. 66)

úterý 27. prosince 2011

Závody 2012

MČR v přespolním běhu - 24. 3. 2012, Střelské Hoštice (výsledky)
Horský maraton Trhové Sviny - Hojná Voda - 1. 4. 2012, Trhové Sviny (výsledky)
MČR v půlmaratonu - 14. 4. 2012, Pardubice (výsledky)
Adrenalin Cup - 23. 6. 2012, Ostravice (výsledky)
Grossglockner Berglauf - 15. 7. 2012, Heiligenblut (výsledky)
Běh na Šerák (kvalifikace na MS v běhu do vrchu) - 4. 8. 2012, Jeseník-Bobrovník (výsledky)
Sierre-Zinal - 12. 8. 2012, Zinal, Švýcarsko (výsledky)
Dolní Morava-Králický Sněžník (MČR v běhu do vrchu) - 18. 8. 2012, Dolní Morava (výsledky)
MS v běhu do vrchu - 2. 9. 2012, Temu - Ponte di Legno, Itálie (výsledky)
Jungfrau-Marathon (MS v dlouhém horském běhu) - 9. 9. 2012, Interlaken, Švýcarsko (výsledky)
Babický Trail 1/4 Maraton - 16. 9. 2012, Babice (výsledky)
2hrady - 29. 9. 2012, Bradlecká Lhota (výsledky)
Malá cena Špindlerova Mlýna - 20. 10. 2012, Špindlerův Mlýn (výsledky)
ŠUTR 54 - 10. 11. 2012, Praha (výsledky)
Pražská stovka - 7. 12. 2012, Praha (výsledky)

úterý 13. prosince 2011

Inov-8 Roclite 285

Alespoň velmi stručné srovnání roclitů 285 a 295. Rozdíl v hmotnosti  (10 g u velikosti UK 8) je prakticky zanedbatelný a nelze jej v podstatě poznat. Výrazně odlišný pocit při běhu v 285 oproti 295 je tak dán především jiným střihem svršku a nižší mírou tlumení. Dopad je o poznání tvrdší a běžec je nucen jít víc přes špičku. Svršek je u 285 užší a spolu se zpevňujícím gumovým lemem v přední části nohu víc obepíná a fixuje, ve srovnání s nimi jsou 295 hodně široké (což je mezi inovejtkami dost výjimka) a noha je v nich dost volná. Obojí tak dělá z 285 univerzální a poměrně rychlou závodní botu, zatímco 295 se zdají být vhodné spíš na trénink a delší běhy. Nicméně to zdaleka neplatí absolutně. Poslední dva roky jsem většinu závodů v horách odběhl v 295 a byl jsem maximálně spokojen. 285 mám zatím jen pár měsíců a při závodech je budu muset ještě pořádně vyzkoušet (zatím jsem v nich odběhl pouze říčanský lesní běh). Noha v nich však skvěle drží, problémy zatím žádný a běhat mě s nima hodně baví.


neděle 27. listopadu 2011

Senohraby 2011 (obrázky)

Podzimní běh lyžařů v Senohrabech - neděle 27. listopadu 2011. Fotek je jen pár. Po závodě žen jsme už museli jít s holkama domů a navíc je velká část z toho, co jsem nafotil, bohužel rozmazaná.







pondělí 21. listopadu 2011

Čertovy hrady








Čertovy hrady, neděle 20. listopadu 2011 kolem poledního.
Popis lokality na stránkách časopisu Krkonoše - Jizerské hory.

pátek 18. listopadu 2011

road runner

Silnice ale taky není špatná...

Meb Keflezighi 12 Mile Tempo in Mammoth na flotrack.org.


Od zítřka zkusím trénovat. Uvidím, co na to noha.

úterý 1. listopadu 2011

ŠUTR 54 - první ultra

Bylo to jako jít zcela nepřipravený na zkoušku a doufat, že přeci jen prolezu. Od Dolomitenmanna jsem v podstatě jen klusal a občas závodil, tak jsem sám nevěděl, jak ty tři osmnáctikilometrový okruhy ŠUTRu zvládnu. Navíc se z pobolívající nohy vyklubal solidní zánět šlach na bérci. Pořád jsem si říkal, že je to třeba jen namožený, a zkusil jsem s tím tedy běžet. Při závodě to nebylo tak zlý, i když v druhý půlce hlavně v sebězích už byla noha docela cítit, ale od neděle je to pěkně nateklý a vrzavý, takže si nějakou dobu nezaběhám. Alespoň budu víc doma s rodinou.
Trať byla velmi dobře značená, a ani v mlze se v podstatě nedalo zabloudit. Jen v druhém kole jsem se trochu leknul, když se najednou vedle cesty vynořilo týpí, kterého jsem si před tím nevšim. V tom prvním byla orientace jednodušší i díky tomu, že jsem na trati byl spolu s běžci a běžkyněmi na jeden a dva okruhy startujícími o deset resp. pět minut před námi. Jinak byla mlha skvělá, skrývala město a odhalovala mnohá překvapení. Zejména výhled od zříceniny na Babě v druhém kole byl podivuhodný, zamlžená koláž pohlednic z Prahy, Moskvy a Ústí nad Labem - Hradčany, hotel Internacionál, řeka, kouřící tovární komíny. A všude množství barevného listí.
Skoro celý okruh je poměrně hodně běhavý. Jsou v něm tři náročnější, ale nepříliš dlouhé výběhy a vlastně jen jeden krkolomnější seběh kolem dvanáctého kilometru dolů do Šáreckého údolí (těžký zejména díky rozbitému kamenitému podkladu pro došlap). Většinou se však dá běžet lehce a svižně. První dvě kola se šly pěkně, a ani jsem příliš nezpomalil. Ve třetím mi už ale pěkně ztěžkly nohy a výrazně jsem zvolnil. Přeci jen by to chtělo mít víc naběháno a taky bych asi udělal dobře, kdybych do sebe po druhém kole nasoukal ještě jeden gel navíc - dost mi pomohlo nealko pivo na občerstvovačce v půli kola, nabízeli mi i jedno s sebou, ale přeci jen běžet s lahváčem ještě devět kilometrů se mi příliš nechtělo. (Oproti mně šel druhý Radek Brunner celý závod vyrovnaněji, s menším propadem v tempu v závěru.) Snad tedy za rok nebo na nějakém jiném ultramaratonu.

Michaelovi velký dík za krásný závod a gratulace všem, kdo doběhli.

Výsledky na behej.com.
Fotky Michaela Dobiáše.
Fotky Honzy Dufka z runfree.cz.
Zprávy ze závodu: David Volenec, pancha-runner, Martina Němečková, Petr Syblík.