Připadal jsem si, jak kdybych se omylem ocitl na startu světového poháru ve sjezdovém lyžování. Úzká startovní brána, okolo spousta borců s hůlkami a před námi prudký svah - nahoru. Po startu pořádná mela, lehce nabodnutý lýtko, ale jinak dobrý. Honza Zemaník dopadl o poznání hůř. Dostal hůlkou přes koleno tak, že to musel v půli kopce pro bolest vzdát. Intervalový start by byl pro nás téměř jistě lepší, ale zas bychom přišli o
parádní finiš jak v závodě mužů, tak v závodě žen. Kus po trávě a pak už jen úzká hliněná pěšina lesem a výš, pořád do kopce (teda jeden seběh tam byl, to je pravda, měl asi patnáct metrů na délku a možná jeden metr dolů). Těch tisíc metrů jsme nastoupali zhruba na dvou a půl kilometrech. Když jsem se zrovna nepokoušel o chabou imitaci běhu, tak jsem lezl po čtyrech nebo chodil. Zhruba od čtvrtiny trati jsem se držel stále na stejném místě, ale špička už byla dávno v trapu. Utekli mi pořádně, přeci jen pět minut na tak krátkém závodě je víc než dost. Tady je hodně co zlepšovat.
|
Kříž na vrcholku nad cílem vertikálního kilometru. Vlevo vzadu Piz Boe - nejvyšší bod Dolomites SkyRace |
|
Start vertikálního kilometru - na kraji lesa u heliportu zhruba uprostřed obrázku |
|
Cíl vertikálního kilometr - těsně pod vrcholem zubu uprostřed |
|
Tým pro vertikální kilometr. Vpravo Ondra, uprostřed Iva, Honza bohužel kvůli zranění chybí (foto: Vendula Peteříková) |
Honzo, naprosto skvele, famozni.. navic bez hulek? Moc ti fandim a drzim palce! 12:)
OdpovědětVymazatParádní výkon Honzo! Krásné fotky :-)
OdpovědětVymazatSuper, mě bude stačit vyběhnout si na Kraličák. Není to tak vysoko a ještě je to rozvolněné na 13km trase. Ten kilometr rovnou do nebe si nedovedu představit vyběhnout.
OdpovědětVymazat