LoLo místo LoLa

Zhruba uprostřed nahoru, vpravo nad lomem dolů

Velmi stručně jsem z letošního závodu Lodrino-Lavertezzo poreferoval už ve zprávě pro skyrunning.cz. Závod byl krásný a svou atmosférou do značné míry komorní (včetně možnosti přihlásit se na místě). Je jen škoda, že kvůli čerstvému sněhu v průsmyku se neběžela klasická trať do Lavertezza. Přeci jen běžet průsmykem na druhou stranu hřebene je elegantnější než odběhnout osmičku nad městem, alespoň je na co se těšit pro příště. Stoupání bylo v této variantě kratší (ale i tak těžké, silové a hodně chodivé; končilo v necelých 1800 m n. m. zhruba na hranici lesa, start v Lodrinu je v 262 m n. m.), seběh však o nic jednodušší nebyl a hlavně v závěru (prudké klesání lesem mezi skalami a po kamenných schodech zpět do Lodrina) byl asi i těžší než do Lavertezza. Skvěle se osvědčily inovejtky (trailroc 255), které mi uklouzly snad jen jednou, a to spíš díky mé nepozornosti. (Je ale pravda, že jsem kvůli kolenu běžel dolů dost opatrně.) Robert s Honzou běželi výtečně, já po jarním tréninkovém výpadku způsobeném nemocí spíš průměrně.

Road-X 233 (dodatek)

O silničních botách Road-X 233 jsem psal už předloni v létě. Nyní jen několik poznámek po téměř dvou letech užívání. Jsou hodně tvrdý - v podstatě ještě tvrdší, než se mi při prvním zkoušení zdálo -, ale dá se na to zvyknout. Běžně v nich běhám tréninky na dráze, a zatím co před rokem, když jsem šel 6 x 1000 m, bolela mě lýtka už při třetím čtvrtém úseku, teď bez problémů odběhám 5 x 2000 m apod. Robbie Simpson v nich loni běžel Jungfrau-Marathon a běžel ho dobře. To bych si sice netroufl, ale už chápu, že se to dá.

Buddy Edelen

Buddy Edelen byl první Američan, který zaběhl 10 000 m pod 30:00, první Američan, který zaběhl maraton pod 2:20, a první člověk, který jej dokázal zvládnout v čase pod 2:15. Ve své době byl jediným Američanem, který dokázal konkurovat britským a evropským běžcům, a taky je porážet. Velkou část svého aktivního běžeckého života prožil jako učitel v Británii, kde běžel v roce 1962 i svůj první maraton, Polytechnic Marathon od hradu Windsor podél Temže na stadion v Chiswicku, kterým se sice značně protrápil poté, co posnídal rybičky, které dostal den před tím od kamaráda, ale už o rok později dokázal na stejné trati zaběhnout světový rekord 2:14:28. Ve stejném roce pak zvítězil i na maratonu v Košicích v traťovém rekordu 2:15:09, který vydržel až do roku 1978. Na olympiádě v Tokiu přes značné zdravotní problémy, bolesti a omezení v tréninku způsobené ischiasem doběhl na šestém místě (jeho výkon, co do bojovnosti, loni připomněl Meb Keflezighi svým skvělým čtvrtým místem na olympiádě v Londýně).

"Hi, Queen!" Buddy Edelen zdraví britskou královnu před svým prvním maratonem

Murphyho biografie se sice striktně drží pouze Edelenova sportovního života, ale o to je konzistentnější, hutnější a především je nadmíru poučná, a to přesto, že je o běžci, který byl na vrcholu kariéry už na začátku šedesátých let dvacátého století. Teprve při její četbě mi konečně došlo, jak by měl vypadat trénink na maraton. Je to zřejmě především mojí nevědomostí, ale až u ní jsem si plně uvědomil význam dlouhých běhů v tempu blížícím se tempu závodu. Delší výběhy jsem sice o víkendech chodil vždycky, ale vlastně relativně pomalu. Podle toho taky vypadaly závěry všech mých závodů od půlmaratonu dál.

Frank Murphy: A Cold Clear Day. The Athletic Biography of Buddy Edelen (Kansas City: Wind Sprint Press, 1992)

Zakládáme Czech Skyrunning Association

Spolu se Samem Strakou, Ankou Strakovou a Míšou Mertovou zakládáme Czech Skyrunning Association (CZSA), která by měla vytvářet zázemí pro všechny zájemce o běh v horách, být partnerem pro jednání s International Skyrunning Federation (ISF) a zajišťovat účast české reprezentace na akcích pořádaných ISF. Samův text ke vzniku CZSA na stránkách asociace naleznete zde: Vzniká Czech Skyrunning Association. Sam stránky pravidelně aktualizuje a už teď na nich naleznete přehled všech nejdůležitějších závodů pořádaných letos ISF a celou řadu dalších informací.

Teleport

Nedalo mi to, neodolal jsem Mrazákově pozvánce a poprvý v životě jsem se zúčastnil orienťáku. Hodně jsem obíhal, přešlapoval na místě a motal se dokola. Kde jiní označili kontrolu a zmizeli do lesa, tam jsem nějakou dobu postál, točil mapou jak divej a nakonec vyrazil k nejbližší silnici nebo na okraj lesa, abych se alespoň něčeho chytil. Nakonec jsem to dotáhl na zasloužený disk. Teleport v pokynech jsem pochopil tak, že se přeskakují tři kontroly a běžec se přesouvá z šestky rovnou na desítku. Nějak jsem si nevšiml, že mapa pokračuje oddělenou částí v levém horním rohu. Nemluvě o tom, že jedničku jsem nenašel a nebýt sněhu, tak nejspíš nenajdu vůbec nic - dohledával jsem téměř výhradně po stopách, protože jsem většinou moc netušil, kde zrovna jsem. Proběh jsem se ale náramně.

Část mapy vlevo nahoře jsem nějak přehlíd

Závody 2013

PZL Roštěnka - 17. 2. 2013, Mukařov (výsledky)
Lodrino-Lavertezzo - 2. 6. 2013, Lodrino, Švýcarsko (výsledky)
Adrenalin Cup - 29. 6. 2013, Ostravice (výsledky)
Dolomites Vertical Kilometer - 19. 7. 2013, Canazei, Itálie (výsledky)
Dolomites SkyRace - 21. 7. 2013, Canazei, Itálie (výsledky)
Lipno STRC kros - 24. 8. 2013, Lipno nad Vltavou (výsledky)
MČR v běhu do vrchu - 31. 8. 2013, Jánské Lázně (výsledky)
Dolomitenmann - 7. 9. 2013, Lienz, Rakousko (výsledky)
Babický trail 1/4maraton - 22. 9. 2013, Babice (výsledky)
2hrady - 28. 9. 2013, Bradlecká Lhota (výsledky)
Trofeo Vanoni - 27. 10. 2013, Morbegno, Itálie (výsledky: štafety, jednotlivci)
Podzimní běh lyžařů - 24. 11. 2013, Senohraby (výsledky)

Obešel já pole dvě (PS - DNF)

Nejdřív jsem se těšil, pak už jsem se bál, nakonec jsem se po...al. Tak nějak se to nakonec mělo s mou účastí na Pražský stovce. Zima byla pořádná, ale oblíknul jsem se víc než dost, boty i batoh byly dobrý (jen mi záhy zamrzla voda v trubičce od hydravaku, tak jsem byl skoro bez pití), dokonce i koleno drželo, jen střeva si dělaly co chtěly. První velká tekutá hromada po mně zůstala někde na 27. kilometru a pak jsem musel ještě třikrát. (Ze všeho nejvíc mi to připomínalo můj první maraton v Curychu, kde jsem šel taky čtyřikrát, první dvě zastávky jsem nestačil ani doběhnout ke kadibudce a jediný rozumný vysvětlení, který mám, je, že to bylo od nervů.) Poprvý jsem kluky, se kterými jsem šel ve skupině, ještě doběhl. Podruhý už se mi podařilo špatně odbočit, naběhnout si kilometr do kopce a z kopce navíc a už jsem je nedohnal. Jak mi nebylo dobře a zamrzla mi voda, tak jsem pořádně nejedl a nepil a už se to se mno vezlo. Z Kamennýho Přívozu do Pikovic to už byla jen krásná procházka podél řeky za mizernýho fyzickýho i psychickýho stavu.
Jinak by to bylo nádherný, takhle běžet krajinou. Dokud to ještě šlo, hrozně mě to bavilo. Na řadě míst jsem byl poprvý, přitom to od nás není daleko. Jen mě mrzí, že jsem se nedostal k slapský přehradě a Svatojánským proudům, kde jsem nikdy nebyl, a pak k Cholupicím. Mohl jsem si spolu s Klímou říkat "Obešel já polí pět", takhle toho bylo sotva za polovic. Nicméně skvělá zkušenost, velký dík pořadatelům a obrovská gratulace a obdiv všem, kdo dokončili.